Reklama
 
Blog | Victor Neckar

TOVÁRNY NA PROPAGANDU.

Byly to staré dobré časy za totality a propaganda se měla dobře. Komunistickou propagandu šířila všechna média. Televize a rozhlas vysílaly a noviny psaly to co jim Strana a Vláda nařídila. Všichni reportéři reportovali a všichni žurnalisté psali komunistické lži. Ve volnejším prostředí, při trochu vetší svobodě slova, propaganda se šírí více sofistikovaným způsobem. Na šíreni propagandy jsou tanky.

Anglicky think tanks, institutes nebo foundations, česky mozkové trusty, instituty nebo nadace, jsou dnes nejsilnější zbraní pro šírení propagandy, hlavně propagandy pravicové. Tyto ideologicky zaměřené spolky pořádají přednášky, vydávají odbornou literaturu, dělají výzkumy, lobují politiky, udělují diplomy, vyznamenání či medajle. Hlavně ale vypouští své ideologie do medií. Media která musí nějak vyplnit prázdný prostor mezi reklamou, jejich propagandu bezmyšlenkovitě papouškuji a roztrušují.

Nádob na nápady před půl stoletím byla v USA jenom hrstka. Růst hromadných sdělovacích prostředků znamenal i růst těchto továren na propagandu. Dnes jich je stovky a svoji propagandu chrlí 24/7. K továrnám na propagandu patří Brookings Institution, The American Enterprise Institute, The Rand Corporation, the Heritage Foundation, the Reason Foundation, Empower America, Americans For Prosperity Foundation, Frontiers of Freedom Institute, Heartland Institute, the Cato Institute a spousta dalších.

Většina korporací a hodně bohatých jednotlivců si založila nebo finančně podporuje nějakou továrnu na propagandu. Hned koncem 2. světové války, za účelem šíření svých zájmu, the Douglas Aircraft Company a vojenský průmysl, vytvořily The Rand Corporation, ze které se zrodil the Hudson Institute. The Hudson Institute přivedl na svět the Discovery Institute, který stvořil the Center for Science and Culture. Na hlásání své ideologie, pivní magnát Joe Coors založil the Heritage Foundation. Bohatý makléř David H. Padden si nejen založil Heartland Institute na šíření laissez-faire ideologie ale dělal i prezidenta v CATO Institutu.

V Česku nejvíce znamý je právě the Cato Institute, který vznikl v sedmdesátých letech za peníze největší soukromé světové korporace, Koch Industries Inc. Chuck Koch financoval a Ed Crane, byvalý předseda strany libeteriánu, agitoval za legalizaci marihuany. Když to ale s legalizací marjánky nikam nevedlo, Koch a Crane vyhodili v CATO zaměstnané hippízáky na dlažbu San Francisca a kancelář přestěhovali do Washingonu DC. Zde začali s lobováním za zrušeni regulace finančních trhů, neboť jednou z hlavních aktivit Koch Industries Inc., je obchod s komoditama a dnes podnikají i v Česku a na Slovensku.

CATO si také v devadesátých letech udělal z tehdejšího předsedy vlády České republiky, Václava Klause, maskota pro ideologii volného trhu. Organizovaly se přednášky, vydávaly se knihy a Klaus dostával vysoké honoráře i když o jeho díla prakticky nikdo nestál. Inspirační příbeh o tom jak Václav Klaus vyvedl Českou republiku z komunismu je náruživým studentům ekonomie k máni za pouhé dva a půl dolaru což ja zhruba 50 kaček. Ten kdo to v Česku nezná by si mohl myslet, že Klaus, jako biblický Mojžiš, vyvedl Čechy z ekonomického otroctví.

Pochodeň volného trhu dnes v CATO Institutu nese jiný východoevropský reformátor, který sám přiznal, že o ekonomii nic neví, byvalý estonský předseda vlády Mart Laar. Zavalitý Laar také jako Klaus, utahoval občanum opaský až je to bolelo a vyvrcholením jeho reforem bylo zavedení ploché daně. Estoci jako Češi ale nežijí v žádném zemském ráji to napohled. Obyčejný pracující v Estonsku po zaplacení 23% ploché daně musí platit další 33% daň na sociálni pojištení a z toho co mu zbývá platí 18% DPH. Estonská plochá daň je pouze dobrá pro korporace. Za tento úspěch Laar dostal od CATO cenu nebožtíka Miltona Friedmana a půl milionu dolaru.

Jako u krejčího, kde si mužete poručit oblek na míru, tak u think tanku, pokud zaplatíte, vám udělají „vyzkumnou“ práci na míru. Když je veřejný nátlak na tabákový průmysl z důvodu vysokého obsahu nikotínu v cigaretách a všeobecné škodlivosti kouření, Philip Morris si nechá od institutu udělat „vědeckou“ zprávu o tom, že kouření zdraví moc neškodí. Když petrolejářský průmysl má potíže se skleníkovým efektem, tak Exxon si dá vypracovat studii, která zpochybní globalní oteplovaní. Když si veřejnost stěžuje na vydírání farmaceuntickým průmyslem tak Pfizer si objedná „vědeckou“ zprávu o tom, že vysoké ceny léku jsou v podstatě nízké a měly by být ještě vyšší. A když používání LINUXu začne být populární, Microsoft zaplatí za varovnou zprávu o tom, že používání „open code softwaru“ je nebezpečné, nebot teroristé by toho mohli zneužít.

V České republice dnes levicovou ideologii již nešíří všechna média ale pouze tenký plátek Komunistické strany Čech a Moravy, Haló noviny. Zato na pravicovou propagandu je v Praze celý institut, Liberální institut. Tato hlasná trouba „liberalismu“, byla založena členy KSČ, soudruhy Miroslavem Ševcíkem kandidátem ÚVKSČ a Jiří Schwarzem z Ústavu marxismu – leninismu Vysoké školy ekonomické. V listopadu 1989 tito soudruzi hodili do popelnice knihy Marxe a Lenina a vytáhli učení von Misese a Hayeka. Bývalí kazatelé marxismu a leninismu jsou dnes apoštolové kapitalismu. Lenin přestal být věčný a neviditelná ruka trhu se stala všmohoucí. Dokonce sám soudruh Vladimír „Ilijič“ Dlouhý jim dělá poradce.

Po vzoru svého nového velkého bratra, bývalí soudruzi pořádají přednášky, vydávaji odbornou literaturu, dělají výzkumy, lobují politiky a udělují diplomy. Výroční cena Liberálního institutu byla m.j. udělena Roger Douglasovi, který se zasloužil o úpad Nového Zélandu ze ktereho je dnes země třetího světa. Stejnou cenu dostal i fašista José Piñera z neslavné éry Augusto Pinocheta. Piñera reformoval, důchody v 1981 a dnes polovina chilských občanu místo aby byli důchoci jsou žebráky. Piñerova privatizace důchodu pomohla pouze makléřským firmám a bankám. Liberální institut ale nikde neuvádí kolik peněz dostal od finančních instituci za propagaci privatizace českých důchodů.

Tento měsíc přijede do Prahy převzít cenu Liberálního institutu sám slavný estonský reformátor Mart Laar, který si ve svém, životě prečetl pouze jednu ekonomickou knihu, knihu od Miltona Friedmana. Škoda! Kdyby si přečetl něco od Karla Marxe tak by věděl, že myšlenky vládnoucí třídy se stávají myšlenkami celé společnosti pravě pomocí továren na propagandu jakou je i Liberální institut.

Reklama