Recept pisálků z „Economisty“ je jednoduchý. Za každou cenu chválit volný trh a když volný trh selže, tak doporučit jestě více volného trhu. V „Economistovi“ jsou dokonce tak drzí a napíší, že volný trh má na svědomí rostoucí prosperitu v nejchudších zemí světa. Toto rozhodně není pravda v Africe. Žívotní úroveň se hlavně zvedá v Číne a Indii ale dalo by se argumentovat, že důvodem není volný trh ale trh omezený. Do obou těchto zemí nemají přístup nadnárodní bankovní korporace a proto nemohou manipulovat jejich hospodářstvi. Pisálkové v „Economistovi“ docela i zapoměli na to, že v Číně stále mají komunismus.
Zkrátka, v tomto „světově uznávaném“ časopisu píší pěkné blbosti. Psali třeba to, že válka USA s Irákem bude dobrá věc. Dobrá věc to rozhodně nebyla neboť neschopná administrativa USA, která dobře věděla, že nemá dostatek vojáků, v Iráku pouze vyvovala civilní válku. Částečným následkem této války jsou vysoké ceny ropy a hroutící se americký dolar. Mimo jiné, na této situaci vydělává Rusko neboť za ropu dostává mnohem více peněz a rychle se stává bohatou zemí. Tak nyní pro změnu „the Economist“ straší své čtenáře s Putinem, straší se „silovníky“ a rostoucí mocí Ruska.
Jedna bystrá čtenářka „Respektu“ postřehla, že „the Economist“ a respektivně „Respekt“, neuvádí jména autorů. Na první pohled to vypadá, že jména autorů jednotlivých článků, anglicky bylines, není třeba uvádět neboť jde o stejně smýšlejicí kolektiv autorů. Ve skutečnosti je to jinak. Když nějaký mladík či mladice napíše něco z Bangkoku či Beirutu, tak článek je v Londýně redakcí patřičně zeditován a ideologicky upraven. Proto publikování jmen (bylines) by vyvolávalo rozpory v pracovním kolektivu neboť někdy vůbec není jasné kdo vlastně ten článek napsal. Proto „the Economist“ má přezdívku „the Communomist“. Někteří zlí jazykové jako Michael Lewis, autor několika bestsellerů, dokonce tvrdí, že kdyby čtenáři tohoto časopisu věděli kdo ty články píše, tak by ho přestali kupovat. Toto musí být jasné angličanům neboť v Anglii „the Economist“ moc lidí nečte a převážná vetšina jeho čtenářů je v USA. Ve „světově uznávaném“ týdeníku najdete i pěkné plagiáty.
Proč tedy Respekt opisuje články z ideologického „Economisty“, když se ve světovém tisku každý den objeví desítky objektivních článků? Třeba je to touhou Respektu po profitu? Ano, „the Economist“ je vydělečný. Majitel „Respektu“, hrabě Schwarzenberg by se měl zeptat částečného majitele „Economisty“, barona Rothschilda jak se nechá v dnešní době na vydávání časopisu vydělat. Vždyť mezi šlechtou také přeci musí být nějaká solidarita.