Do Střechy světa začne jezdit vlak a tak tam bude ještě více turistů a kapsářů. Tibetské letiště má podobnou códu jako Los Angeles. Když mi před odletem pilná čínská pracovnice dávala ceduli na kufr, dvakrát jsem se podíval aby na ni bylo LXA a ne LAX a moje zavazadlo neskončilo v Los Angeles.
LXA je jako většina letišt v Číně moderní a skoro nové.
Prodávají tam kyslikové bomby. Počkám a koupím si ji až ve městě, tam bude o dvě třetiny lacinější.
Letiště je v Gonkaru. Odtud do Lhasy vede pěkná asfaltová silnice a je to skoro sto kilometrů. Těžko si představuji, že zde před 50 lety neměli ani jednu silnici a ani jednu obecnou školu. Rovina je zde jako v Polabí. Pouze nikde nejsou stromy a v pozadí jsou vidět větší Krkonoše. Nechce se mi věřít, že jsem v Himalájích.
Po několika minutách jízdy máme v autobusu první oběť výškové nemoci. Mladší turistka omdlela. Někdo ji přistrčil kyslík a zpamatovala se. Zanedlouho však začala zvracet. Vysoký němec začal mluvit o tom kolik turistů každý rok v Tibetu této nemoci podlehne. Je mi to jasné, udělal jsem chybu a měl jsem si připlatit a jet taxíkem.
Blížime se k cíli, vidíme reklamu na americké pivo Budweiser a dva zlaté jaky.
Také jako Hradčany, nad městem se vznáší Potala Palác. Je pozdě odpoledne, proto nechám návštěvu hradu na zítřek.
První z evropanů kdo před sto lety navštívil toto cizincům zakázané a nedostupné místo byl angličan Younghusband s pundity. Jeden z nich napsal o Lhase do svého deníku, že v životě neviděl více špinavou a smradlavou díru. Rozhodně nenašli žádnou Shangri-Lu. Lhasa ale je dnes moderní činské město s půl milionem obyvatel. Na čínské poměry je toto město hodně malé. Města, která mají jenom milion obyvatel, většinou ani nejsou na mapě Číny.
V podvečer jsem se šel porozhlédnout po městě.
Čeho si zde človek nemůže nevšimnout je neobyčejné množství reklam na pivo Budweiser a spousta beauty salonů a podniků nabízejících masáže.
Zde děvčata vysedávají v křeslech ve výlohách. Velké procento těchto podniků jsou bordely. V 1956 zde byl stále feudalní, otrokářský stát. Každy lama a klášter měl své vlastní otroky. Třeba Drepung klášter v Lhase měl 25000 otroků. Lama a tibetská šlechta těmto chudákům vymývali hlavy naboženstvím. Říkali jim, že musí pykat za svoji špatnou karmu. A tak dnes v postmodernistické době, Lhasa není vůbec za Prahou pozadu. Narozdíl od Česka, vláda zde netoleruje dětskou prostituci a drogy. Všechny protstitutky, jak tibetské tak činské vypadají, že jim je více než 18 let. O tom zdali jim jejich pasáci říkají, že mají špatnou karmu nemám ponětí.
Ráno s kyslíkovou bombou v ruce se šplhám na tibetské Hradčany. I schody vypadají jako ty Staré zámecké v Praze.
Areál je to obrovský a je rozdělen na Bílý palác a Červený palác. Toto je zřejmé na první pohled. Na první pohled zřejmé ale není to, že Červený palác je hrobka-mausoleum a Bílý palác byl sídlo a administrativa. Dalai Lama vubec nemusel odsud vytahnout paty.
V těch částích paláce kde bydlel Dalai Lama je to i na dnešní dobu dost přepychové. Proto si myslím, že Tenzin Gyatso, Dalai Lama, se co do skromnosti od svého kamaráda, českeho lidumila a světového humanisty Havla, moc lišit nebude.
Před 50 lety v celém Tibetu pouze Dalai Lama měl splachovací záchod.
A trůn.
Tenzin Gyatsovi se u Havlů vždy moc líbilo neboť výhled z Hradu na pražské podhradí mu připomínal jeho hrad a podhradí.
Díky Buddhovi na rovině a kam jezdí taxík a autobus, je Norbulingka. Je to letní sídlo Dalai Lamy, něco jako presidentské Lány. Toto sídlo bylo postaveno pro Jeho Svatost v 1740 čiňany během Qing (Mandžuské) dynastie, u umělého jezera na 40 hektarech půdy .
Další pavilóny, jako tato čajovna, byly postaveny později. Zde je také možno vidět dost zajímavých věcí.
Je k shlédnutí drahokamy obložený, zlatem pokrytý trůn za který by se nemusel stydět papež a na kterém sedával Havlův kamarád, Jeho Svatost Dali Lama XIV.
Jsou zde také jeho fotky s Mao Zedongem a smlouva kterou dobrovolně podepsal, ve které jasně stojí, že i nadále bude Tibet součástí Číny.
Hoši se zde pěkně cpou zatímco miliony umírají hlady.
Norbulingka byla nepřístupná obyčejným tibeťanům až do roku 1959. V 1959 se také za pomoci CIA odehrálo neúspěšné tibetské povstání, které vedl bratr Tenzina Gyatsa. Tibetské panstvo se bouřilo neboť komunisté zrušili otroctví a panská privilegie. Dalai Lama uprchl i se statním pokladem 60 tun zlata do Indie. Tibet a Čína patří k sobě již od 13 století kdy Kublaj-chán během Mongolské dynastie sjednotil Tibet, Čínu a Mongolsko. Dalai Lamou odcizené zlato bylo během 700 let věnováno buddhistické církvi z velké části panovníky Číny. Dokonce první Dalai Lama, Sonam Gyatso, byl v 1578 na trůn dosazen čínsko-mongolským panovníkem za účelem šíření buddhismu po severo-východní Asii. Začátkem minulého století imperialistická Británie se pokusila Číně Tibet ukrást a připojit ho k Indii. Ten kdo si myslí, že se Čína obrovského tibetského území vzdá, musí být padlý na hlavu.
Další trhák v Lhase je Jokhang, někdy nazývaný Tshuglakhang či katedrála(bilá budova v pozadí). Toto je nejsvatější místo tibetského budhismu. Katedrála jak má být je na náměstí a byla postavena v 7. století. Bylo v ní uschováno věno nepalské nevěsty krále Songstena Gampo.
Je zde plno mnichů a poutníků
a někteří samou úctou dělají kowtow, padají na zem.
Bylo trochu teplo a tak po návstěvě si chci koupit zmrzlinu. "Sáhnu do kapsy pro peníze a peněženka je pryč. Doopravdy nevím kdo mi ji ukradl. Naposled jsem ji měl při placení vstupného. Tak jsem za "nanuka" zaplatil z peněz co nosím v zadní kapse a šel jsem k ATM (bankovní mašině). Stejně jsem potřeboval více peněz pro koupi letenky na zpáteční cestu.
Vytáhl jsem bankovní kartu, kterou nosím uschovanou s pasem, strčil jsem ji do ATM a za několik vteřin mi vypadlo třicet nových rudých bankovek s portrétem usměvavého Mao.
A Budweiser je zde všude. Reklama na pivo vyvolává pocit, že pitím této břečky se vám zlepší karma.
Také jsem navštívil tibetský venkov. Někdy tibetské silnice plné zatáček a smyček byly více strašidelné než zlí budhističtí bohové. A tak jsem již nebyl na pochybách zdali jsem v Himalájích.
Gyantse je menší město nad kterým je velká tvrz ve které je museum o válce tibeťanu s britským imperialisty v 1904.
V restauraci se mě dvě americké turistky, které zřejmě na cestách trávily již delší dobu, ptaly zdali již někdo konečně zastřelil "toho idiota," čímž mínily G.W.Bushe. Mou negativní odpovědí byly zklamány a říkaly, že se úplně stydí, být občany USA. Také mi začaly vysvětlovat, že tradiční tibetská mužská společnost byla velmi šovinistická a plná "misogyny." V tibetčtině žena je "skyes dman", což znamená něco jako méněcenná, podřadná, nižšího rodu. Dokonce jsem se od nich dozvěděl, že díky velkým investicím Číny, Tibet má dnes 13% růst HDP, větši než sama rychle rostoucí Čína.
Jak se máš? Jak je menší než český vůl. Nak je yak dojný. Jak a nak jsou zde universální zvířata. Dodávají zábavu pro turisty, dopravu, mléko, maso, kůži a topivo
Sušeny trus jako palivo. Každá vesnice ma elektřinu a jako v Česku kde mají plyn ale topí uhlím, jde o starý zvyk a ušetření peněz.
Ptát se ho jak se má nemá cenu.
Tento kočovný občan se mi snažil vysvětlit, že i kdyby v Tibetu vypukla demokracie tak by stejně dva dny na jaku k volební urně necestoval.
Tito tibetčtí kovbojové jeli kolem tak rychle, že jsem ani neměl možnost se jich zeptat zdali by znovu chtěli být poddanými Dalai Lamy.
Majetnější občané Tibetu dnes místo jakům a koním dávají přednost toyotám.
O pár dní později, v letadle cestou zpět jsem se již těšil na nižší nadmořskou výšku. Také jsem přemýšlel o tom, jaké by to bylo kdyby v Tibetu měli Sametovou revoluci a Dalai Lama se dostal zpět do svého paláce, na ten zlatý a drahokamy ozdobený trůn. Tibet by byl po 800 letech zase svobodný. Dokonce by tam mohli mít takovou demokracii jako mají dnes v Česku. Nejsem zlomyslný a své myšlenky jsem hned zastavil. Nic tak hrozného jako je Česká kleptocracie bych Tibetu nikdy nepřál i když mi tam ukradli peněženku.