Každá politická strana má své vlastní nápady na reformy ale ODS vyhrála volby (doopravdy?) a tak se podívejme na ten jejich návrh.
ODS vidí řešení v rozdělení penzjního sytému na dvě části. První část bude státní (solidární) a druhá část bude soukromá (individuální). Státní část bude stále jako je dnes, průběžná (PAYG/pay-as-you-go) a stále jako dnes, každý pracující bude muset do ní přispívat. ODS sice tají kolik se bude platit (srážet z platu) ale vyplácet by se mělo jako základní důchod jenom 20% průměrné mzdy. Tato část bude státem garantovaná a založená na principu mezigenerační solidarity (mladí musí platit starým). ODS o dalším nutném zvýšení věkové hranice také nic neříká.
V soukromé části důchodu bude záležet na každém jednotlivci. Bude si rozhodovat sám jakým dalším způsobem a v jaké míře si zajistí blahobytné stáří. Zdali si pořídí penzijní fond, bude spořit, kupovat akcie nebo nemovitosti, zkrátka je to na jednotlivci. Tyto investice prý bude možno odpočítat od daňového základu.
V plánu soukromého důchodu má ODS fundamentální problémy. Nejprve se musí výřešít neprůhlednost a korupce okolo penzijních fondů a akcií. Sprořit se sice dá, neboť dnes banky již tolik nekrachují ale zato platí nizké úroky, které ani nedrží krok s inflací. Tudíž z nich nikdo do důchodu bohatý nepůjde. Co se investice do nemovitostí týče, většina mladých čechů nemá peníze ani na pořízení vlastního bytu a tak nevím jak budou moci investovat do jiných nemovitostí. Budou to muset dělat pomoci nejakého nemovitostního fondu, který bude mít ty stejné problémy, které mají ostatní fondy a kampeličky v Česku. Také by se musela zrušit regulace nájemného ale o tom ODS moc nemluví. Nadále uplyne mnoho let, než tyto změny se projeví na státním rozpočtu.
Tento plán se dost podobá tomu co zavedl generál Augusto Pinochet před čvrt stoletím v Chile. Po krvávém převratu se chilskému hospodářství moc nevedlo a tak bylo potřeba jak z ekonomických tak ideologických důvodů něco udělat. Pinochet platil za radu nejlepším ekonomům tehdejší doby. I libertarián Milton Friedman a jeho „Chicago Boys“ kolaborovali s diktátorem. Jose Piňera který vystudoval pod Friedmanem se stal otcem chilské privatizace důchodu. Kdopak asi bude v Česku privatizačním dirigentem? Bude to Dyba, Dlouhý nebo Klausová?
Siňor Piňera dokonce dostal v říjnu od tzv. Pražského liberálního institutu medajli. Ovšem jak dopadla chilská důchodová reforma se ho asi nikdo neptal. Ona totiž nedopadla vůbec dobře a kdo mi nevěří ať si přečte zprávu, kterou nedávno vydala World Bank. Po 25 letech, většina Chilanů stále závisí na státní penzi neboť soukromá penze selhala. V Chile vznikl celý nový penzijní průmysl a vetšina makleřů, bankéřů, pojišťováků a penzijních manažérů zbohatla. A proč ne, vždyť jim celých 30% úsporů šlo do jejich kapsy. I přes vysoké administrativní a pojišťovací poplatky dnes z desítek penzijních fondů jich ale zůstalo jenom šest. Ovšem Pinochet a Piňera nebyli hlupáci. Aby papaláši, generálové a důstojníci neudělali nový krvavý převrat, tak pro ně zařídili zvláštní státní penzijní fond. Chilané jsou dnes tak nespokojení, že při posledních volbách volili socialistku Michelle Bachelet, která během diktatůry žila ve Východním Něměcku a slibuje sociální penzijní reformy.
Česko má rozpočtové problémy ne proto, že nemá soukromé důchody, dnešní průměrný měsíční důchod je jenom 200 eur, ale proto, že před 15 lety vláda ODS nezbourala obrovský byrokratický aparát zděděný po komunistech. Má problémy proto, že i po 15 letech jako kapitalistický stát, stále nemá žádnou třídu malokapitalistů, stále má málo drobných a střední podnikatelů, kteří jako jinde, táhnou hospodářství. V Česku musí napřed odstranit byrokratický systém, který malým podnikatelům hází klacky pod nohy. Pak teprve mohou mluvit o dalších reformách a o tom, že zítra se bude tančít všude.